Proana blogy byly populárnější před pěti lety, kdy se o tom tolik nemluvilo. V zásadě jde o převážně slečny, které hlásají, že anorexie je životní styl. Slečny se vzájemně podporují ve své nemoci a sdílení jídelníček, který vypadá jako:
Snídaně-nic
Svačina-nic
Oběd-nic
Svačina-polovina pomeranče
Večeře-oslazený čaj
Mají nastavené cíle kalorií, které nesmí překročit určité číslo hluboko pod bazálním metabolismu, nebo mezi sebou sdílí triky a tipy, jak se nejrychleji zbavit večeře, co dělat, aby nebyly tak unavené, jaké prostředky nejlépe vyvolávají průjem.
Co je ale nejvíc zarážející? Že se mezi sebou podporují, a dokonce se snaží trumfnout v tom, kdo váží méně, zvrací více a podobně. Kvůli tomu se tisíce pacientů více a více ponořuje do své poruchy, kterou přijmou jako součástí svého života.
Zvláštním odvětvím je stránka myproana. Sice název napovídá tomu, že se jedná o stejný obsah jako výše zmíněný, ale není to tak úplně pravda. Ano najdeme zde stejné tipy a triky, možná i stejné jídelníčky. Ale mimo to se lidé, trpící, mezi sebou baví o tom, jak moc jim nemoc ubližuje. Co všechno jim vzala a vzájemně se podporují, ale ne v utvrzení nemoci, ale v tom zkrátka to zvládnout.
Můžeme zde najít například zpovědi lidí, které porucha dohnala až k sebevraždě, ale i tipy těch, kterým se povedlo z problémů s jídlem dostat.
Stránka sice není určená k léčbě, ale není ani určená k podporování poruchy. Jedná se zkrátka o diskuzní fórum s trochu špatným tématem. Bohužel jsou všechny konverzace v anglickém jazyce, takže patrioti češtiny mají smůlu.
Českou obdobou stránky je server anabell. Ale tento server je spíše svépomocnou skupinou, kde si můžete najít svého psychologa, či terapeuta a najít potřebnou pomoc s boji v této noční můře. I když se o anorexii a bulimii mluví neustále, počet lidí trpící nemocí se nesnížil. Je proto potřeba všímat si okolí a přijít s pomocnou rukou, dokud je ještě čas.
